Já přišel jsem za láskou do zahrady
a viděl jsem, co jsem dřív neviděl:
teď kaple se ocitla uprostřed,
kde dřív jsem se po trávě proháněl.
A brána té kaple je zavřená
a "Nesmíš!" jí napsali na dveře.
Tak šel jsem pryč za láskou do zahrady,
kde květiny měly kvést v nádheře.
Tam všude jsem viděl jen samý hrob
a místo kytek kámen náhrobní.
A kněz v svém ornátu jako sup krouží tu
a touhu i s radostí žene mi do trní.
(Poézia Williama Blakea je neustále živá, rovnako ako v 18. storočí. V Amerike sa stal kmotrom generácie beatnikov.)
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára