Lovecraft a výroky z jeho jedinečného sveta (časť druhá)

„Myslím, že najväčším milosrdenstvom na svete, je neschopnosť ľudského rozumu uvedomovať si všetky súvislosti. Žijeme na pokojnom ostrove nevedomosti uprostred temného oceánu nekonečna, a nebolo nám súdené odvážiť sa príliš ďaleko. Jedného dňa sa rozptýlené vedomosti poskladajú do obrazu, ktorý nám odhalí taký hrôzostrašný pohľad na skutočnosť a naše údesné položenie, že z tohto objavu buď zošalieme, alebo unikneme pred smrteľným svetlom poznania do ticha a bezpečia nového veku temna." - H. P. Lovecraft

...všude, kam jsem přišel, jsem hledal lidi, kteří jsou jako já, a nenacházel jsem je.

...začal jsem přemýšlet, jestli někam patřím, k nějakým lidem na světě, a jestli vůbec svět stojí za to, aby do něj člověk patřil. Ten pocit mi zůstal, dokud jsem neobjevil Howardovo dílo. Poznal jsem v něm prvního člověka, který stejně hluboce jako já věřil, že svět je strašný, absurdní a naprosto lhostejný ke všemu, co má tu smůlu, že na něm žije.

Ale vědomí, že v tom zoufalství nejste sami, přináší zvláštní útěchu. Když jsem četl Howardovy příběhy, poprvé jsem měl pocit, že nejsem sám.

- Paul La Farge, Noční oceán

Z celé té podívané vyzařovala jakási přetrvávající, všeprostupující nápověď obrovského tajemství a snad i příslib možného odhalení. Bylo to, jako by ty strašidelné ježící se věže byly ve skutečnosti pilíře úděsné brány do zapovězených snových říší a spletitých propastí vzdálených časů, prostorů a naddimenzí. Neubránil jsem se pocitu, že jsou zlé - že jsou to hory šílenství, jejichž odvrácená úbočí shlížejí na druhé straně do nějaké prokleté nejzazší propasti. 

- V horách šílenství                                                                                                                                                                                                                                                                              Tvrdí, že se jim v tom pochmurném kraji zdají za nocí tíživé sny - je ovšem nesporné, že pouhý pohled na ty ponuré, temné končiny podněcuje chorobnou představivost. Žádný poutník, jenž prochází těmi hlubokými průrvami, neunikne tísnivým pocitům z přítomnosti cizích sil a malířům, kteří sem přijíždějí ty husté lesy malovat, běhá po zádech mráz, neboť tajemství toho kraje je stejně zjevné pro duši jako i pro oko.

Proč jsem si, jakmile začalo šírat, nejasně přál, aby se obloha zatáhla mraky, neboť z těch nekonečných hlubin nad mou hlavou se mi do duše vkrádala tíseň. - Barva z kosmu

On ví, kudy Prastaří kráčeli po zemském povrchu, kudy doposud kráčívají a proč Je nikdo nesmí spatřit, jak procházejí. Podle zápachu mohou někdy lidé rozeznat, že jsou nablízku, avšak nikdo nesmí znát Jejich vnější podobu, leda by to uhodl z rysů těch, které zplodili s lidmi; tito však jsou nejrůznějšího vzezření a jejich podoba se liší od nejdokonalejšího lidského idolu až po přízraky postrádající tvar i materii, a to jsou Oni. Neviděni, obestřeni zápachem, procházejí odlehlými místy, kde byla ve správný čas pronesena pravá slova a vykonány pravé obřady.

- Hrůza v Dunwichi

Jsou tajemství, jež nelze vyzískat ani mučením. Lidstvo zde není osamoceno, jsou i jiné druhy vědomých bytostí na zemi; vždyť z temnot přicházejí stíny, aby navštívily hrstku věrných... Vědí o všem, co se dějě v celém kosmu, protože jejich řeč spočívá v přenášení myšlenek. I nyní ve svých hrobkách rozmlouvají.

- Volání Cthulhu

Kdo si představuje, že hrůza je nevyhnutelně spjatá s temnotou, tichem a osamělostí, dopouští se omylu.

- Chladný vzduch

Po zbývající část svého života na této zemi jsem pozbyl sebemenšího zbytku duševního klidu a víry v nedotknutelnost přírody a lidské mysli. Nic, co bych si mohl představit - nic nemohlo být jakkoli srovnatelné s démonickou bezbožnou realitou, kterou jsem viděl - nebo věřil, že vidím.

- Stín nad Innsmouthem

Za nic na světě bych nedokázal říci, v čem přesně spočívala největší hrůza; přesto mnou projela taková mokvavá vlna hnusu a odporu - takový ledově zkoprnělý pocit naprostého odcizení a abnormálnosti - postava vedle mně vůbec nevypadala jako přítel, s nímž jsem se znal po celý život...

- Věc na prahu

Moje první poruchy nebyly vůbec viditelné, ale týkaly se abstraktních záležitostí, o nichž jsem se zmínil. K tomu přistupoval rovněž pocit hluboké a nevysvětlitelné hrůzy před sebou samým. Vznikly ve mně podivné obavy vidět se, jak vypadám, jako kdyby můj zrak v mém vzhledu nalézal cosi naprosto cizorodého a nepochopitelně odpuzujícího.

- Stín z času

Výkřik mrtvého ve mně vyvolal náhlý a pronikavý strach z dr. Herberta Westa, který pak poznamenal všechna pozdější léta našeho společného života. Je přirozené, že taková věc jako výkřik mrtvého člověka vyvolá strach, vždyť to nesporně není nic příjemného, ani obvyklého; já jsem však již podobným zážitkům uvykl, a tak mě při této příležitosti trýznila jen jedna zvláštní okolnost. A jak jsem se už prve vyjádřil, nebyl to vůbec ten mrtvý, koho jsem se začal obávat.

- Reanimátor